Vinpocetin 30 mg, 60 kapslí

Vinpocetin - podpora mozku a kardiovaskulárních funkcí

Vinpocetin je sloučenina studovaná především v souvislosti s mikrocirkulací a metabolismem nervové tkáně. V literatuře byly zaznamenány jeho účinky na parametry mozkového krevního průtoku, přičemž zájem o tuto sloučeninu je v oblasti kognitivních funkcí a koncentrace.

Stručně řečeno: čím se vinpocetin vyznačuje?

• Zkoumán v souvislosti s využitím kyslíku nervovou tkání.
• Popisován v souvislosti s neurotransmiterovou rovnováhou.
• Zkoumán v souvislosti s využitím glukózy nervovými buňkami.
• Zkoumán v souvislosti s buněčným energetickým metabolismem (ATP).
• Může ovlivňovat parametry koagulace a agregace krevních destiček.
• Popisován v souvislosti s cévní a endoteliální funkcí.
• Může být analyzován v souvislosti se sluchovým komfortem (např. tinnitus).

Vinpocetin je někdy popisován jako sloučenina, která podporuje metabolismus nervové tkáně (kyslík, glukóza) a procesy související s buněčnou energií. V klinických studiích byl analyzován také v souvislosti s kognitivními funkcemi, zejména u starších osob, a v oblasti procesů souvisejících s neurodegenerací.

Kromě toho byly v literatuře popsány účinky vinpocetinu na neurotransmiterové systémy (včetně noradrenalinu a dopaminu), což se u některých jedinců může projevit subjektivním pocitem větší "jasnosti" a připravenosti k jednání. Dalším popsaným mechanismem jsou jeho protizánětlivé vlastnosti.

Vzhledem k možnému vlivu na parametry srážlivosti krve by se osoby s poruchami srážlivosti krve a osoby užívající antikoagulancia nebo léky na ředění krve měly o užívání vinpocetinu poradit s lékařem.

Vzhledem k mechanismu podílejícímu se na cévním tonusu by lidé s problémy s krevním tlakem měli být opatrní a sledovat reakce svého organismu. Jeho potenciální účinek v cévní oblasti je někdy popisován jako související s funkcí cévní stěny.

V literatuře je také někdy popisován v souvislosti se sluchovým a zrakovým oběhem.

V klinických studiích byly hodnoceny různé rozsahy dávek vinpocetinu, obvykle v rozmezí 5-30 mg v závislosti na designu studie.