Zlepšená absorpce díky doplňkům stravy
Zlepšená absorpce díky doplňkům stravy označuje situaci, kdy složení, forma nebo způsob užívání doplňku napomáhá tomu, aby organismus mohl určitou látku účinněji vstřebat z trávicího traktu. Samotné množství látky uvedené na etiketě totiž neříká, jaká část se skutečně dostane do krevního oběhu a bude pro tělo biologicky dostupná. Tento parametr se označuje jako biologická dostupnost.
Vstřebávání závisí na vlastnostech konkrétní živiny, její chemické formě, složení potravy i fungování trávicího systému. Některé látky se lépe vstřebávají v kombinaci s dalšími složkami. Typickým příkladem je železo nehemového původu, jehož vstřebávání může podporovat vitamin C. Vitaminy A, D, E a K jsou rozpustné v tucích, proto jejich absorpci ovlivňuje také přítomnost tuku ve stravě.
U doplňků stravy se biologická dostupnost může upravovat volbou konkrétní formy látky nebo způsobem jejího zpracování. U minerálů se používají například různé soli nebo chelátové formy. U některých rostlinných látek se zkoumají kombinace s dalšími složkami, které mohou ovlivňovat jejich vstřebávání nebo metabolismus. Známým příkladem je kombinace kurkuminu s piperinem, která může zvýšit jeho biologickou dostupnost.
Vyšší absorpce však není automatickou vlastností každé technologicky upravené formy. Rozdíly mezi jednotlivými přípravky je nutné hodnotit podle konkrétní účinné látky, dávky a dostupných údajů o dané formulaci. Význam mají také vzájemné interakce živin. Například některé minerály mohou při současném příjmu ve vyšších množstvích soutěžit o stejné mechanismy vstřebávání. Při hodnocení doplňku proto není důležitá pouze deklarovaná dávka, ale také chemická forma látky, způsob podání a podmínky, za kterých je užívána.
