Fyziologická odolnost označuje schopnost organismu udržovat stabilní vnitřní prostředí a přizpůsobovat se zátěži, změnám podmínek nebo krátkodobému narušení rovnováhy. Souvisí s fungováním nervového, hormonálního, imunitního, oběhového i metabolického systému. Nejde o jednu samostatnou vlastnost, ale o souhrn procesů, které pomáhají tělu reagovat na fyzickou námahu, nedostatek spánku, změny teploty, infekci, psychický stres nebo jinou zátěž.

Základním mechanismem je homeostáza, tedy průběžné udržování hodnot, jako jsou tělesná teplota, hladina glukózy, krevní tlak nebo rovnováha tekutin, v rozmezí potřebném pro správné fungování buněk a orgánů. Při větší nebo opakované zátěži se uplatňuje také allostáza, při níž organismus dočasně mění svou činnost, aby se přizpůsobil novým podmínkám. Po odeznění podnětu by se měl vrátit k běžnému stavu.

Úroveň odolnosti se mezi lidmi liší a ovlivňuje ji věk, genetická výbava, celkový zdravotní stav, výživa, pravidelný pohyb, kvalita spánku, míra stresu i zotavení po zátěži. Dobrá fyziologická odolnost neznamená, že člověk neonemocní ani nepocítí únavu. Spíše popisuje, jak účinně organismus zvládne změnu a jak rychle obnoví svou rovnováhu. Krátkodobá zátěž může vyvolat běžnou adaptační reakci, zatímco dlouhodobé působení stresorů může zvyšovat celkové zatížení regulačních systémů.

Dlouhodobé přetěžování bez dostatečné regenerace může oslabovat adaptační schopnosti. Projevit se může přetrvávající únavou, horší tolerancí námahy, poruchami spánku, kolísáním výkonu nebo delším zotavováním. Tyto příznaky však nejsou specifické a mohou mít mnoho příčin. Pokud trvají delší dobu, se opakují nebo se zhoršují, je vhodné konzultovat jejich příčinu se zdravotnickým pracovníkem.