Neuromuskulární koordinace označuje schopnost nervového systému a kosterních svalů spolupracovat tak, aby byl pohyb přesný, plynulý, účelný a přizpůsobený aktuální situaci. Mozek, mícha a periferní nervy přijímají informace ze smyslových receptorů, zpracovávají je a vysílají signály ke svalům. Díky tomu lze správně načasovat zapojení jednotlivých svalových skupin, regulovat sílu stahu a udržet stabilní polohu těla.

Na koordinaci se podílejí zejména motorická kůra, mozeček, bazální ganglia, mícha a receptory ve svalech, šlachách, kloubech a kůži. Důležitou roli hraje propriocepce, tedy vnímání polohy a pohybu částí těla bez nutnosti zrakové kontroly. Nervový systém průběžně porovnává plánovaný pohyb se skutečným provedením a podle potřeby jej upravuje. Tento proces probíhá velmi rychle a většinou bez vědomého řízení.

Dobrá koordinace je potřebná při běžných činnostech, například při chůzi, psaní, uchopení předmětu nebo při udržování rovnováhy. Ve sportu ovlivňuje techniku, reakční rychlost, přesnost a hospodárnost pohybu. Rozvíjet ji lze pravidelným nácvikem rovnováhy, změn směru, přesných pohybových vzorců a činností, které propojují zrakové, sluchové a proprioceptivní podněty. Zlepšení obvykle vyžaduje opakování, protože nervový systém si pohybový vzorec postupně osvojuje.

Poruchy koordinace se mohou projevit nejistou chůzí, třesem při cíleném pohybu, opožděnou reakcí, sníženou přesností nebo obtížným provedením složitých pohybů. Mohou souviset s úrazem, neurologickým onemocněním, poruchou citlivosti, únavou nebo užíváním některých látek a léků. Pokud se potíže objeví náhle, zhoršují se nebo jsou doprovázeny slabostí, poruchou řeči či závratí, je vhodné vyhledat lékařské vyšetření.