Energetická dostupnost
Energetická dostupnost vyjadřuje, kolik energie organismu zbývá pro běžné tělesné funkce poté, co se odečte energie spotřebovaná při plánovaném pohybu nebo tréninku. Nejde tedy jen o celkový denní příjem kalorií. Důležitý je vztah mezi přijatou energií, výdejem při cvičení a množstvím beztukové tělesné hmoty. V odborném hodnocení se proto porovnává energie přijatá stravou s energií vydanou při cvičení a výsledek se vztahuje k beztukové hmotě.
Při dostatečné energetické dostupnosti má tělo prostředky pro udržení hormonálních funkcí, obnovu tkání, činnost imunitního systému, termoregulaci, zdraví kostí i běžnou regeneraci. Nízká energetická dostupnost vzniká tehdy, když příjem energie dlouhodobě nepokrývá nároky spojené s pohybem a základními potřebami organismu. Může se objevit záměrně při výrazném omezení jídla, ale také neplánovaně, například při zvýšení tréninkové zátěže bez odpovídající úpravy jídelníčku.
Dlouhodobý nedostatek energie může souviset s únavou, poklesem výkonnosti, horší regenerací, častějšími zraněními, změnami menstruačního cyklu, sníženou hladinou některých hormonů nebo zhoršením zdraví kostí. U sportujících osob se tento stav může podílet na rozvoji syndromu relativního nedostatku energie ve sportu, známého jako RED-S.
Hodnocení energetické dostupnosti není založeno jen na tělesné hmotnosti. Člověk může mít stabilní váhu a přesto přijímat méně energie než jeho organismus potřebuje. Jednorázově nižší příjem obvykle neznamená zdravotní problém; podstatné je, zda deficit přetrvává a zda se objevují související potíže. Při podezření na dlouhodobý energetický deficit je vhodné posoudit stravovací režim, objem pohybu, regeneraci a zdravotní příznaky společně s lékařem nebo nutričním terapeutem.
